Kde se bere štěstí?

Také Vám vrtá hlavou, jak to někteří lidé dělají, že z nich vyzařuje pohoda a dobrá nálada a ani se jich nemusíte ptát, abyste věděli... Ale že kdybyste se přece jenom zeptali, odpovědí (trochu překvapeně) - Jasně, že jsem šťastný! A přitom to většinou nejsou ti nej... bohatší, ...krásnější, ...úspěšnější... Zkrátka by měli sto a jeden důvod si na ledacos ve svém životě stěžovat. 

Jenže oni si nestěžují. Jak to? Dost možná proto, že mají prostě daleko důležitější věci na práci. Například?

Dělají to, co je baví. A na tom ostatním najdou vždycky aspoň jeden dobrý rys

Život není Disneyland, a tak všichni občas musíme dostát ne zrovna příjemným povinnostem. Mytí nádobí, rodičovské schůzky nebo návštěva zubaře… a spousta dalších. A přece je naprosto jasné, že z čistých talířů chutná mnohem lépe, že je užitečné dozvědět se o prospěchu dětí trochu víc, než vám sdělí ony samy…  o dentální hygieně ani nemluvě. Tak proč si to kazit stížnostmi? 

(Miluji nepořádek: umožňuje mi těšit se na to, jak krásně bude vypadat uklizený byt, až vypnu vysavač… A když mi ujede autobus, beru to jako šanci důkladně prozkoumat místo, kde bych se jinak dobrovolně nezdržela.) 

Znají sebe samé. Vědí, co jim jde skvěle a co vůbec ne

Pocity nedostatečnosti se často rodí ze snahy o dokonalost. Nesnažte se být vždycky perfektní! Nejkrásnější dort nebývá ten, který objednáte u profi cukráře... ale ten, který upečete sami s láskou a zaujetím. A to i tehdy, když  mírně připálený spodek musíte před zdobením seříznout a následně zamaskovat dvojitou vrstvou krému.... A věci, které Vám přes veškerou snahu nejdou ne jen perfektně, ale vůbec? Je-li to jenom trochu možné, přenechte je odborníkům nebo šikovnějším členům rodiny... Dopřejte si ten luxus něco neumět. 

Velmi osobní přiznání: řidičák jsem získala v podstatě omylem. Inspektor zjevně psychicky neunesl představu, že bych ty jízdy dělala u něj ještě jednou (potřetí)... Později jsem se zkoušela v řízení auta aspoň nepatrně posunout ještě několikrát. Pokaždé se stejným výsledkem. Neřídím. Kde jinde toho ale člověk přečte tolik jako ve vlaku nebo autobuse?

Všímají si. Druhých i sebe

Upřímné uznání lze vyjádřit mnoha způsoby. Potěší a lidé si jej také déle pamatují. A časem Vám je začnou vracet. To´s udělal skvěle! Líbí se mi, když...  Máš bezvadný postřeh... a tak dále. Chce to trochu všímavosti, ale téměř každá situace nabízí nějakou možnost. Není co pochválit? Někdy stačí dát najevo empatii, to, že vnímáme, jak se ten druhý cítí. A podle toho reagovat. Třeba se jen přátelsky pousmát a mlčet, je-li zřejmé, že našemu protějšku není v tu chvíli do řeči.  

Nejméně stejně hodní bychom ale měli být i na sebe samotné. Pro začátek možná postačí všímat si, jestli až moc často nepoužíváme výrazy jako To jsem ale xxx (doplňte sami). Ne? Gratuluji!

A kdy jste například naposledy řekli nahlas Já si to zasloužím? (Samozřejmě ve spojitosti s něčím příjemným, a ne třeba poté, co vyinkasujete pokutu za špatné parkování :-).)  

Nesnaží se být šťastní. Prostě jsou 

Štěstí, spolu s dokonalým vzhledem, kondicí a všemi dalšími atributy vnějšího úspěchu se v poslední době stává téměř povinností. Jako bychom nechtěli vidět, že šťastný nelze být na povel, a už vůbec ne neustále, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu... úplně stejně, jako nejde být celý život stejně intenzivně zamilovaný - a přesto je možné hluboce milovat. Dovolte si proto i chvíle smutku, vzteku a dalších pocitů, přesně tak, jak přijdou. 

Záleží samozřejmě na situaci. Křičet na pokladní v obchodě jen proto, že jí právě přestal fungovat terminál a vy jste zvyklí platit kartou, je nevychovanost. Ale tvrdit partnerovi, že se nezlobíte, i když se ve Vás všechno vaří vzteky, taky není řešení. Dovolte energiím volně proudit. Ať už se projevují smíchem,  slzami, anebo jednou za čas poněkud důrazněji přibouchnutými dveřmi od koupelny. 

Vědí, že sousedova tráva... není zelenější

Kolikrát jste se cítili nesví, protože ten, s kým jste se srovnávali, Vám připadal výřečnější, krásnější, výkonnější...? Možná to zní bláznivě, ale představte si, že by se určitě našlo několik lidí, kteří si ve srovnání s Vámi někdy připadali méně... výřeční, krásní, výkonní - cokoliv. A přitom jste to pořád Vy. 

Zkuste si udělat třicetidenní sbírku svých dobrých vlastností. Pojetí záleží na Vás. Můžete lepit post-it lístky s jednotlivými hesly na lednici. Nebo si denně zaznamenat pár slov do diáře. Osvědčila se i metoda, kdy do nádoby (krabice) denně vhodíte jeden lístek. Ať už zvolíte obecná pojmenování (Umím naslouchat), nebo konkrétnější záznamy (Hanka, nejuzavřenější člověk, kterého znám, se mi pravidelně svěřuje s tím, co se jí podařilo a co ji trápí...), budete možná překvapení, kolik dobrého u sebe najdete, začnete-li trochu pátrat. A až se příště zkusíte “podívat přes plot”, vzpomeňte si... na tu nádherně zelenou trávu, která roste za VAŠÍ zahradě... anebo zalovte mezi papírky. 

Co dál? 

Bylo by toho ještě hodně, o čem by se dalo na toto téma psát. Říkáte si teď, že na "nějaké štěstí" Vám v každodenním stresu už prostě nezbývají síly? Nemáte kdy a jak se zastavit, a přesto byste se rádi cítili lépe... jenom mít špetku energie navíc? V tom případě je možná čas podpořit své tělo (Fohow Kordyceps, Vitaflorin, Fytomineral). Tam, kde je postaráno o fyzické zdraví, většinou lépe prospívá i duše. 

Co byste do našeho seznamu doplnili? A na čem naopak Vaše snahy ztroskotávají? Napište nám, co považujete za spolehlivou metodu Vy sami. Těšíme se na inspiraci a názory. 

 

 

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení